Zjistěte z dat, proč lídři udržují mrtvé projekty při životě, jak funguje klam utopených nákladů a proč zrušení úkolu nijak nesouvisí s vaší sebehodnotou.

V prvním díle naší série jsme si definovali „firemní zombie“ – úkoly a projekty, které ztratily smysl, ale dál systematicky vysávají finanční, kognitivní i lidské zdroje organizace. Dnes se podíváme na to, proč je tak těžké je „zabít“. Žádné dojmy a manažerské klišé. Půjdeme rovnou k tvrdým datům. Takže článek je trochu více akademický než obvykle.

Odpověď na otázku, proč udržujeme nesmyslné projekty, neleží v našem nedostatku manažerských dovedností. Leží v exaktně popsaných vzorcích lidského úsudku. Průlomová studie B. M. Stawa z roku 1976 poprvé definovala tzv. eskalaci závazku (escalation of commitment) – tedy naši prokazatelnou tendenci investovat další úsilí do projektu i přesto, že dostáváme zřetelné signály o jeho selhání.

Je vlastně tragické, že ačkoliv o tomto fenoménu víme v managementu téměř půl století, praxe se dodnes takřka neposunula. Novější rozsáhlé metaanalýzy, jako ta od J. Sleesmana a kolektivu (2012), potvrzují, že organizace v této iracionální vytrvalosti stále masivně pokračují. Na vině je i obávaný klam utopených nákladů (sunk cost fallacy), jak ho definovali Arkes a Blumer (1985). Jde o tendenci pokračovat v činnosti výhradně proto, že už jsme do ní investovali čas a peníze. Máme zkrátka obrovský psychologický odpor nechat tyto dřívější investice propadnout a raději pálíme další kapacity.

Jednou z největších překážek je samotná firemní kultura. Existuje zde obrovský paradox: z finančního i inženýrského hlediska je lití zdrojů do mrtvého projektu neoddiskutovatelná chyba, ale společensky to často slouží k signalizaci „manažerské důvěryhodnosti“.

• Klam neústupnosti: Laboratorní experimenty ukázaly znepokojivý vzorec: lidé hodnotí ředitele jako signifikantně důvěryhodnější lídry, pokud neústupně pokračují ve vývoji, i když zjistí, že konkurence už má objektivně lepší řešení.
• Odměňování iluze: Organizace tak nevědomky kultivují podhoubí pro zombie projekty tím, že implicitně odměňují zdání tvrdošíjné neústupnosti namísto toho, aby oceňovaly analytickou adaptabilitu a schopnost rychlého pivotování.

Ten vůbec nejzajímavější vhled do naší praxe vnesla případová komparativní studie (Nouri, 2022), publikovaná v periodiku Management Research Review, která zkoumala, jak se v podhoubí eskalace mrtvých projektů liší obě pohlaví. Fenomén eskalace je sice univerzální, ale ukazuje se, že jeho spouštěče se u lídrů radikálně liší:

• Proč selhávají muži: U mužských protějšků bývá eskalace mrtvých projektů tažena převážně přebujelým sebevědomím a pocity nadřazené odpovědnosti. Lídři s vysokou sebedůvěrou mají zkrátka sklon fatálně přeceňovat své schopnosti zvrátit objektivně negativní vývoj.
• Proč selhávají ženy: U podnikatelek a manažerek nebývá motorem pocit, že „to zvládnou lépe než ostatní“. Výzkum prokázal, že hnacím motorem eskalace u žen je naopak hluboký strach ze ztráty osobní autonomie a panika z toho, že budou za selhání ostře obviňovány okolím (vedením, investory, rodinou).

Zatímco muže v ukončení zbytečné operativy brzdí častěji ego, my ženy bojujeme s obavou z poškození reputace. Naši vnitřní sabotéři jako Spasitelka nebo Hrdinka nám neustále lživě tvrdí, že ukončením projektu selháváme jako lídryně.

Tradiční vnímání často považuje dřívější opuštění schválené aktivity za osobní i profesní prohru. Z toho musíme okamžitě vystoupit.

Vaše hodnota jako lidské bytosti nemá s vaším pracovním výkonem nebo počtem dotažených excelových tabulek absolutně nic společného. Práce je jen nástroj obživy. Pokud svou identitu a sebehodnotu lepíte k výsledkům svých projektů, nikdy nebudete mít sílu ty objektivně špatné ukončit.

Skutečný byznysový úspěch nespočívá v tvrdohlavém dotažení technické specifikace za každou cenu. Úspěchem je výlučně vygenerování prokazatelného přínosu pro společnost. Zrušit projekt, který ztratil smysl, tak není žádné selhání. Je to naopak znak strategické dospělosti a nekompromisní ochrany firemního ROI.

Který konkrétní vnitřní sabotér se snaží lepit vaši sebehodnotu k vašim pracovním výsledkům?

Tento článek je druhým dílem série o skryté operativě. Ve třetím díle se podíváme na to, jak můžeme z rozhodování o životě a smrti projektů odstranit emoce a ve čtvrtém se podíváme na to, jak nám může pomoci umělá inteligence.

Pokud nechcete o pokračování přijít, sledujte mě na sítích!