Ležíte na gauči, ale v pondělí jste vyčerpaní? Zjistěte, proč mozek potřebuje jiný typ soustředění a proč musíme začít dělat věci jen tak pro radost.

Taky to znáte? Odpoledne zaklapnete notebook, padnete na gauč, pustíte si Netflix nebo bezmyšlenkovitě zíráte do mobilu a scrollujete sítěmi. Fyzicky neděláte vůbec nic. Vaše tělo je v absolutním klidu. Říkáte si, že teď konečně odpočíváte. Ale když ráno zazvoní budík, cítíte se, jako by vás přejel parní válec. Únava nezmizela, naopak se zdá být ještě hlubší. A často nepomůže ani víkend.

Jak to, že váš systém po dvou dnech „vypnutí“ nehlásí 100% nabití baterie?

Odpověď je vlastně docela prostá: Aplikujete řešení z industriální éry na problém éry informační. Fyzickým nicneděláním se snažíte vyléčit mentální vyčerpání.

Hlava si neodpočine vypnutím, ale přepnutím

Ve světě manuální práce je hlavním produktem únavy fyzické opotřebení svalů. Lékem je logicky pasivní odpočinek: lehnout si a fyzicky zastavit.

Vy ale děláte znalostní práci. Váš mozek za celý týden naakumuluje kognitivní únavu a rozhodovací paralýzu. Odborné studie z oblasti neurovědy ukazují zajímavý fenomén: mozek znalostního pracovníka si nejlépe neodpočine tím, že ho zkusíte „vypnout“ (u zírání do telefonu to stejně nejde, jen ho dál zahlcujete senzorickým šumem). Odpočine si tím, že ho namáháte úplně jiným směrem.

Potřebujete činnost, která vyžaduje vaše soustředění, ale zapojuje jiná nervová centra než ta, která používáte v práci.

Paradox odpočinku: Ty nejlepší činnosti jsou ty naprosto „neužitečné“

A tady přichází ten nejdůležitější moment. Které činnosti dokážou naši hlavu spolehlivě vytrhnout z pracovního módu a plně ji pohltit? Jsou to ty, které děláme jen tak pro radost. Ty, které nemají vůbec žádný „užitek“.

My, vysoce výkonní lidé a manažeři, máme totiž jednu toxickou vlastnost: i ze svých koníčků si často děláme další práci s KPI. Když jdeme běhat, měříme si čas a trénujeme na závod. Když začneme něco tvořit, máme ambici v tom excelovat. Tím ale náš mozek dál udržujeme ve stresovém, výkonovém módu.

Základem skutečné regenerace je zrušit cíle. Sama na sobě vidím, že mým nejlepším lékem na přehřátou hlavu je sport s dětmi, zahradničení, procházka se psem nebo když vezmu do ruky kytaru nebo něco tvořím rukama. U kytary musím být plně přítomná, jinak udělám chybu. Mozek pracuje na plné obrátky, ale jinak. Nikdy nebudu virtuóz, jsem jen samouk, co má tuto činnost rád. Soustředění na píseň vrací mou pozornost do přítomnosti. Dělám to čistě pro tu radost z procesu. Stejný biologický restart přináší i čas venku. Rýpání v hlíně nebo obyčejná procházka se psem vrací naši pozornost zpět do tady a teď.

Dovolit si dělat něco absolutně neužitečného pro mě přitom bylo nesmírně těžké. Po letech kolotoče mezi potřebami našich synů v době miminek a batolat, manažerskou kariérou, domácností a snahou najít si čas na partnera, byl můj vnitřní hodnotící systém nastavený na stoprocentní efektivitu. Všechno muselo mít hmatatelný výsledek. Trvalo mi, než jsem si dovolila trávit čas činnostmi „bez užitku“. Stále se mi to občas nedaří. Přitom na sobě jednoznačně vidím, že právě tento „neužitečný“ čas je pro kvalitní odpočinek a kognitivní výkon paradoxně ten nejužitečnější.

3 druhy odpočinku, které nám reálně chybí (a co na to říká věda)

Koncept více druhů odpočinku zpopularizovala lékařka Dr. Saundra Dalton-Smith, jejíž práce se často objevuje i v publikacích Harvard Business Review. Všechny jí definované druhy odpočinku můžete najít třeba i na webu TED. Pokud se chceme zbavit mentální únavy, potřebujeme si cíleně dobít tyto specifické baterie, o které v kanceláři přicházíme nejrychleji. Za základ považuju tyto tři:

1. Senzorický odpočinek: 

Zírat večer do další svítící obrazovky není odpočinek, ale jen změna zdroje kognitivního přetížení. Senzorický odpočinek znamená jít ven, nadechnout se vzduchu a nechat oči ostřit do dálky do zeleně místo na monitor.

• Co říkají data: Podle Teorie obnovy pozornosti (Attention Restoration Theory), jež patří k nejcitovanějším konceptům v databázi Web of Science (např. studie S. Kaplana), lidský mozek disponuje omezenou kapacitou tzv. směrované pozornosti. Vizuální kontakt s přírodou spouští proces tzv. „jemné fascinace“ (soft fascination), který prokazatelně snižuje hladinu kortizolu a obnovuje vyčerpaný prefrontální kortex mnohem účinněji a rychleji než absolutní pasivita v uzavřené místnosti.

2. Mentální odpočinek a odpojení: 

Mozek, který rotuje nad nedokončenými úkoly, nespí. Efekt Zeigarnikové způsobuje, že si nedodělané věci pamatujeme mnohem intenzivněji (psala jsem o tom dříve). Potřebujete „Brain dump“ (vysypat úkoly na papír) a pak aktivitu, která vás svou radostí pohltí natolik, že na práci zapomenete.

• Co říkají data: Přední světová výzkumnice v oboru prof. Sabine Sonnentag definuje tento klíčový proces jako Psychologické odpojení (Psychological Detachment). Její studie dokazují, že bez mentálního odpojení od práce je fyzický odpočinek bezcenný a vede k vyhoření. Sílu „Brain dumpu“ pak exaktně potvrdila studie v Journal of Experimental Psychology (Scullin et al., 2018), která prokázala, že vypsání nedokončených úkolů na papír před spaním signifikantně snižuje kognitivní zátěž a zrychluje usínání, čímž fyzicky blokuje Efekt Zeigarnikové.

3. Emocionální odpočinek: 

V práci neustále hlídáte, aby se z vaší kanceláře nestal pavilon cizích opic (viz článek o Monkey managementu), a fungujete jako nárazník pro stres vašeho týmu. Emocionální odpočinek znamená vzít psa nebo kytaru a dělat činnost, kde nemusíte nic řídit, nic zachraňovat a nikdo od vás nic nečeká. Je to vlastně logické, pokud musíme regulovat své emoce, vyčerpává nás to.

• Co říkají data: Harvard Business Review tento jev často analyzuje pod pojmem Emocionální práce (Emotional Labor). Studie ukazují, že nutnost neustále regulovat vlastní emoce pro dobro organizace (tzv. „surface acting“ – skrývání frustrace, udržování klidu v krizi) je jedním z největších prediktorů manažerského vyhoření. Emocionální odpočinek vyžaduje prostředí s absolutně nulovým transakčním očekáváním od vaší role lídra.

Zastavte falešnou produktivitu

Jak jsem rozebírala v článku o Intelektuální obezitě, číst další byznysovou knihu v neděli odpoledne není odpočinek. Je to jen práce v teplákách.

Přestaňte mít výčitky, že při procházce v lese, s kytarou v ruce nebo u pečení neplníte žádné cíle a neposouváte se vpřed. Skutečný leadership totiž vyžaduje, abyste do svého života tyhle „neužitečné“ radosti vrátily. Budujete tím to nejcennější pro svou kariéru, sebe i vaši rodinu: svou zítřejší ostrou kognitivní kapacitu.

Vaše JÁ s.r.o. hlásí insolvenci? Mám pro vás řešení.

Víte, že potřebujete vypnout a načerpat novou mentální kapacitu, ale váš kalendář a operativní chaos vám to prostě nedovolí? Většina manažerek a manažerů, se kterými se setkávám, řeší ten samý skrytý problém. Čísla jejich oddělení rostou, ale jejich nejdůležitější firma – JÁ s.r.o. – je v těžké insolvenci. Bojí se delegovat, fungují jako reaktivní hasiči a po večerech dohánějí to, co nestihli přes den.

V zákulisí právě teď buduji nový systém. Vůbec poprvé nabídnu celou psychologii Strategické eliminace formou mentoringového předplatného a komunity. Je to prostor pro lídry, kteří chtějí přepsat svou identitu z „nejdražší asistentky všech“ na skutečného šéfa, uvolnit si 10+ hodin týdně a doručovat výsledky prostřednictvím týmu, nikoliv vlastní dřinou do noci.

Oficiálně otevíráme brány zhruba za 3 týdny. Pokud cítíte, že vaše JÁ s.r.o. potřebuje okamžitou kapacitní injekci, a chcete se o spuštění dozvědět dříve, než projekt pustím oficiálně do světa, napište mi.

(Pozn.: Odeslání e-mailu vás k ničemu nezavazuje. Jen vás zařadím na prioritní čekací listinu, aby vám informace o startu a spuštění neutekla.)