Opravujete po večerech chyby svého týmu? Děláte jim tím medvědí službu. Přečtěte si, jak nastavit jasné hranice a vrátit zodpovědnost tam, kam patří.

Dost možná to znáte. Je pátek večer. Už jste dávno doma. Měla byste se mentálně odpojit, trávit čas s rodinou nebo prostě jen regenerovat. Místo toho sedíte na gauči s otevřeným notebookem a předěláváte podklady pro pondělní poradu, protože „to tým nedodal v požadované kvalitě“.

Ta situace se může lišit v tom, co je jejím obsahem. Ovšem společným jmenovatelem je to, jak mizernou práci musíte předělat a co u toho cítíte. Horkost a plíživý vztek. „Proč jsem zase jediná, komu na tom záleží? Kdybych to neudělala já, celý projekt spadne. Zatímco oni teď v klidu pijí víno, já tu po nich musím všechno předělávat!“ V tu chvíli se možná cítíte jako hrdinka, která na svých bedrech nese tíhu celého oddělení.

Tato situace se čas od času stane každému. Když se to však opakuje a když se to stává s výstupy vlastního týmu, je to průšvih. Manažerka se stává úzkým hrdlem systému, sabotuje ji její vlastní “postoj mučednice” a právě sama sebe fyzicky i mentálně ničí.

V koučování často s klientkami docházíme k uvědomění, že si mylně vysvětlujeme vlastní emoce. Náš vnitřní hlas (naše sabotérka) nám namlouvá, že jsme naštvané na neschopnost týmu. Ale při bližším pohledu nachází něco jiného: Ten vztek, který cítíme, je ve skutečnosti namířený na nás samotné.

Správné zadání pro delegování úzce souvisí s nastavením hranic. Co všechno si ještě tolerujeme? Z jakého důvodu dovolujeme členům týmu nedělat práci, na kterou je platíme, a místo toho to pak po večerech děláme za ně?

Pojďme se na tento emocionální stav podívat jinou optikou. Představte si to na výchově dětí. Píšete za vaše děti domácí úkoly? Abyste je zachránila od neoblíbené povinnosti? Nebo je oblékáte, i když už to umí samy?

U dětí je rozdíl v tom, že je ve škole čekají písemky, u kterých nejste. Tam se ukáže, kdo ty úkoly reálně dělal. A s oblékáním přijde období, kdy si začnou nastavovat hranice a tvrdě vás odmítat, že to zvládnou samy. Já teď dokonce musím odcházet z pokoje 😀

Když děláte práci za svůj tým, nezachraňujete je. Potápíte celé oddělení. Členové týmu nerostou, ty šikovné to přestane bavit a odejdou, manažerka je přetížená a rozjíždí se začarovaný kruh vyčerpání, snížené nálady a klesající produktivity celého týmu. Chybějící odpočinek po večerech a víkendech se projeví – plíživě, ale projeví. Přijde pondělí a vy do práce, kterou jinak milujete, přijdete už předem vyčerpaná a naštvaná.

Hašení požárů se dá předcházet. Pokud cítíte, že na vás „všechno leží“, musíte aplikovat Strategickou Eliminaci™ a nastavit tvrdé procesní mantinely:

• Definujte dohodu o výsledku: Tým často dodá špatnou práci, protože nezná vaše standardy. Naučte se jasně komunikovat svá očekávání. Na opakované činnosti si nastavte pevné parametry a vzory, jak má vypadat výsledek (Definition of Done).
• Včasné zadání a body dílčí kontroly: Nečekejte na páteční odpoledne. Zadávejte úkoly včas a stanovte si takzvané „milestone checks“. Zkontrolujte práci, když je hotová z 20 %. Pokud jdou špatným směrem, opravíte kurz dřív, než projekt spadne do krizového stavu.
• Vracejte k přepracování (Nedělejte to za ně): To nejtěžší, co musíte udělat, je zaklapnout o víkendu notebook. Pokud tým i po dílčí kontrole dodá špatný podklad, neopravujte ho z domova. Vraťte jim ho k přepracování. Nechte je zažít diskomfort.
• Buďte konzistentní: Vaše očekávání nesmí kolísat podle vaší nálady nebo únavy. Tým musí vědět, jak vypadá výsledek a že pokud práci odfláknou, vždy se jim to vrátí na stůl.

Vaše vyčerpání není medaile za odvahu. Je to systémová chyba v komunikaci a delegování. Přestaňte tým zachraňovat, začněte ho řídit a dovolte si o víkendu prostě nebýt šéfovou.

Už je na čase přestat být na vaši sabotérku sama? Pojďme se potkat.

Rezervujte si úvodní konzultaci, je bezplatná a v čase, který si sama zvolíte.