Upozornili jste na nefunkční proces a stali se z vás potížisté? Zjistěte, jak toxická kultura brání zrušení projektů a proč je budoucnost eliminace v AI.

V předchozích dvou dílech naší série jsme si ukázali, jak „firemní zombie“ (zbytečné projekty a rutiny) vysávají kapacitu organizací. Podívali jsme se na data z behaviorální ekonomie a odhalili, že nám v jejich ukončení brání klam utopených nákladů, ego i strach ze ztráty reputace.

• https://veronikavalentova.cz/manazerske-dovednosti/firemni-zombie-dil-1/
• https://veronikavalentova.cz/manazerske-dovednosti/firemni-zombie-dil-2/

Když víme, že máme v rozhodování tyto psychologické bloky, musíme proces ukončování odosobnit. Z rozhodování o tom, zda má aktivita pokračovat, musíme odstranit emoce a přenést zodpovědnost na systém a zdravou firemní kulturu. Jak to udělat v praxi?

Častou chybou projektového řízení je, že o ukončení projektu rozhodujeme v momentě, kdy už jsme v něm časově zainvestovaní. V tu chvíli už nejsme objektivní.

Řešením je zavést tzv. „Kill Criteria“ ještě před spuštěním jakéhokoliv nového úkolu, reportu nebo procesu. Definujte si jasné a měřitelné hranice: „Pokud tento report do tří měsíců neprokáže, že na jeho základě měníme rozhodnutí (v obchodě, směřování, změny procesů ve výrobě, atd.), automaticky ho rušíme.“ Jakmile projekt narazí na tuto předem definovanou podmínku, diskuse končí. Ukončení už není vaším osobním selháním, je to prosté naplnění procesu.

I ten nejlepší systém ale selže, pokud narazí na toxické firemní prostředí. Velmi častým chybným paradigmatem mnoha firem je, že dělají problém z člověka, který na nefunkční věci upozorní.

Představte si, že přijdete na poradu a s argumenty navrhnete zrušení přežitého procesu. Místo racionální diskuse se ale setkáte s defenzivou. Najednou jste ta negativní, ta, kdo nabourává morálku nebo kdo nechce táhnout za jeden provaz. Organizace tak nevědomky trestá posla „špatných” zpráv. Toto chování je jasným indikátorem nezdravé firemní kultury, která nad efektivitu a inovace nadřazuje falešnou harmonii a udržování statu quo. Lidé pak ze strachu raději tiše dělají zbytečnou práci dál.

Abyste zamezili vzniku zombie operativy, musíte toto paradigma rozbít. Tým potřebuje psychologické bezpečí. Kulturu, kde se nehledá viník, když něco nefunguje, ale kde se naopak cení kritické myšlení.

Pokud za vámi přijde člen týmu a řekne: „Tento proces nedává smysl, pojďme ho zrušit“, je chybou ho umlčet. Správný lídr takovou iniciativu podpoří a veřejně ocení. Koncept „Fail Fast“ (rychlé selhání) totiž šetří firmě kapacity. Čím dříve nefunkční aktivitu identifikujete a ukončíte, tím více prostoru vám zbude na reálné inovace.

Zrušit projekt bez emocí vyžaduje odvahu a vyspělé prostředí. Ale co kdyby za vás to nejtěžší rozhodnutí udělal někdo, kdo žádné ego, emoce ani strach z reakce okolí nemá?

I v moderním projektovém řízení a R&D začíná hrát klíčovou roli umělá inteligence (AI). Algoritmus totiž netrpí klamem utopených nákladů a dokáže označit projekt za „zombíka“ na základě datových toků dávno předtím, než si to vy sami připustíte. Zrušení projektu se tak stává čistě pragmatickým rozhodnutím.

Zajímá vás, jak přesně do odhalování zbytečné práce zapojit AI, jaká data z projektových nástrojů sledovat a jak si na to postavit vlastního asistenta?

Sledujte mě na sítích, ať vám neuteče závěrečný 4. díl této série, kde půjdeme čistě do technologií a praxe.